Horování

K horám mě přivedl táta - prostě tím, že mi řekl, že je je velká atrakce dojet do Chamonix a odtamtud vyjet lanovkou na Augille do Midi (3.842 m). V Chamonix byl konec léta roku 1996, denní teplota přes 20 stupňů. Na lanovku jsme dorazili okolo 9té hodiny ráno. Ve frontě okolo nás byli samí horolezci - batohy, lana, mačky cepíny, goráčovky a tak. Já měl na sobě džíny, triko a sáčko. Nahoře bylo -8 stupňů. Chtěl jsem se zahřát a vyběhnout si pár schodů nahoru na vyhlídku - ale ouha - zle jsem se zadýchal - inu skoro 4.000 m. Ty výhledy, to prostředí - tam moje - naše - byl jsem tam i s chotí láska k horám začala.

Ovšem doopravdy to začalo v červenci 1998, kdy mi jedna kamarádka řekla, že jede s cestovkou na Jungfrau a ať jedu taky. Slovo Jungfrau jsem měl v hlavě zafixováno jako vysokou horu a tak jsem pojal jisté podezření a telefonoval vedoucí CK. Poté co mě ujistila, že to nebude problém - doslova cituji - "v klidu - je to choďák" jsem se uklidnil a šel jsem koupit potřebné vybavení - batohy, pohorky, spacáky, karimatky goráčovky atd. - vše 2x, zbytek - mačky, sedák, cepín jsme si půjčili.

Opravdu jsme si to užili, celodenní pochod po ledovci Aletsch, skoky přes trhliny, spaní na ledovci ve stanu, 20hodinová tůra, padání únavou, spálený nos od slunce, které je na sněhu v té výšce jako autogen... Přežili jsme to a hodně jsme se naučili, i když to bylo hození do vody a my jsme se jen neutopili.

Část vybavení máme a používáme dodnes, baví nás to. Od té doby jsme již podnikli řadu dalších akcí. Jen když mi někdo řekne - je to choďák tak jsem hóóódně obezřetný.

---