Horování - Skialpování

Z nedostatku invence, kterým dlouhodobě trpím, jsem si vypůjčil text Ireny Špringlové, kterou sice neznám, ale napsala to moc hezky a tímto jí uctivě děkuji.

"Skialpinisty neláká luxus mondénních středisek a dokonce ani dokonale upravené sjezdové tratě. Míří dále a výše. Do říše věčného sněhu a ledu. Poháněni pouze vlastními silami pronikají do království všemožně formovaných štítů, v jejichž zajetí prožívají opojný pocit nekonečné svobody, vítězství nad sebou samými, souladu s přírodou a pokorou před jejími neúprosnými zákony.

Skialpinismus je nejstarším a nejpřirozenějším způsobem pohybu na lyžích v horách, je vyváženou kombinací výstupů a sjezdů, útrap i blaha, vytrvalosti, trpělivosti a bouřlivých odměn. Vyžaduje sebeovládání, fyzickou kondici, ale i zkušenost v pohybu ve vysokých horách. Přináší nelehká stoupání, kdy je často potřeba zatnout zuby a sladit dech s rytmem svých kroků, které zvolna míří k vrcholu. Během často úmorného výstupu se hlavou honí nejrůznější myšlenky, vzpomínky a představy. Závratné pohledy zpět do údolí jsou snad to jediné, co skialpinistovo srdce během výstupu potěší. Avšak i zdánlivě nekonečný sled kroků a těžknoucí batoh na zádech má svůj konec.

Dobytí vrcholu či dosažení horského sedla vlastními silami je tak silný emotivní zážitek, že jej lze jen těžko vyjádřit slovy. Každý ten svůj "vrchol" prožívá jinak. Společné těmto prožitkům je fakt, že člověk jakoby z ničeho nic nabude nových sil a chuti pokračovat. Vrchol je vítězstvím nad sebou samým, je průnikem do drsné reality hor a přiblížením se Bohu. Údolí, vesničky i celý svět leží kdesi dole, maličký, pomíjivý. Zde mezi nebem a zemí člověka osloví všeobjímající pocit souladu všeho se vším, atmosféra klidu i nevyslovitelná radost tohoto okamžiku.

A následuje sjezd dolů neporušeným terénem. Pro lyžaře nejfantastičtější zážitek na světě. Oblouk střídá oblouk, vznikající křivka v panenském sněhu je jakýmsi osobitým podpisem, který má právo smazat až další sněhopád. Pravý požitek předpokládá zvládnutou techniku jízdy na lyžích v neustále se měnícím terénu s nečekanými přechody kvality sněhu. A navíc je fyzická náročnost jízdy v hlubokém sněhu s lyžováním na sjezdovce nesrovnatelná. Ke všemu ještě přistupuje nebezpečí lavin a ledovcových trhlin..."

Jen bych si dovolil ještě doplnit, že fakt, že mě lyžování či sjíždění ze svahu dolů po výstupu na lyžích na nějaký kopec tak baví, bude (alespoň jsem o tom přesvědčen) do značné míry dáno tím, že jsem si to musel zasloužit. Prostě vyvezení lanovkou na kopec je prostě moc laciné a zážitek z jízdy dolů to prostě devalvuje. I když kdyby to byla první stopa v 50 cm prašanu tak bych se asi nechal ukecat...

---