Po 3 dnech vyčkávání, poflakování se v hotelu a doufání, že se počasí oproti předpovědím zlepší si většina z nás řekla, že předpověď na následující den je tak špatná, že se opravdu nedá doufat, že se počasí zlepší natolik, že by se dalo létat a tak jsme se dohodli, že pojedeme na výlet do Samarkandu - jednoho z významných uzlů na slavné hedvábné stezce.
Z hor od Charvaku je to okolo 500 km a cesta místy pěkná a místy značně rozbitá trvá 6-7 hodin. Vyráželi jsme na noc. Sice nás vnitřně trochu tížila představa, že zatímco my si budeme prohlížet Samarkand dojde k náhlému vyjasnění a zbývající účastníci zájezdu co s námi nejelí si budou létat vrtulníkem a užívat si prašanu, no ale jeli jsme.
Ke zlepšení počasí nedošlo - ani v horách ani v Samarkandu, takže jsme prohlídku města absolvovali víceméně za deště a pošmourna.
Samarkand nebo také Samarqand je cca 300 tisícové město, v němž kromě pár historických památek zřejmě není nic zajímavého. Je tedy pravda, že Registan - náměstí se 3mi Medressami působí opravdu impozantně, také Shahr-i-Zindah hrobka bratra proroka Mohammedova a Timura a Ulughbekova rodina je rovněž velmi zajímavé a působivé místo a i pár dalších míst rozhodně stojí za to vidět.
To co mě ale fascinovalo nejvíce je fakt, že tyto památky byly prakticky zcela zničeny (fotografie původního stavu byly vidět v expozicích na místě, ale lze je nalézt i na internetu) - vlivem častých zemětřesení a asi i vlivem celkové devastace země. Tyto památky byly v posledních cca 40 letech - patrně za peníze UNESCO znova postaveny. Takže to co je vidět na fotografiích jsou v podstatě novostavby, které vypadají velmi věrohodně, že jsou stovky let staré...
No a po prohlídce města jsme sedli do autobusu a jeli zpátky do hotelu - zpátky to šlo o něco rychleji - cesta trvala jen 6 hodin. Určitě to bylo lepší než sedět na hotelu a přemýšlet proč není hezky a proč mi to to počasí dělá.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.