Mám pocit, že se snad ani na Kilimanjaro jít bez nosiče nedá. Sice nosič asi nebude v ceně permitu na Kili, ale mám ten dojem, že u vstupu do parku strážci dělají potíže, pokud turista nosiče nemá. Samotný nosič si ssebou nese jen igelitku přivazanou špagátem k vesměs obroskému baťohu (tak okolo 20kg a více) co vláčí turistovi. V igelitce má tak akorát šusťákovku a možná nějaký svetřík. Na nohou mají nosiči většinou plátěné tenisky. Vybavení pro pohyb okolo 4000 m a výše rozhodně hrubě nedostačující.
U vstupu zaujali instrukce a varování týkající se výšky a problémů s ní. Cestou nahoru jsme spali ve 3 kempech a to u Machame Huts (cca 3000m) pak u Shira Hut (cca 3800m) a poslední noc před výstupem na místě zvaném Arrow Glacier (cca 4800). Tam už nám a zejména pak nosičům bylo opravdu zima. V noci mohlo být i k -10°C.
Nahoru na vrchol jsme vyráželi před 4tou ráno. Necelých 1000 výškových metrů jsme stoupali dost strmým svahem, že asi bylo lepší jít nahoru za svitu čelovek a nevidět moc pod sebe. Za svítání jsme se doplahočili na okraj kráteru Kilimanjara a za necelou hodinu jsme byli na vrcholu Uhuru Peaku 5895m.
Z vrcholu jsme dílem sjeli suťovištěm a dílem seběhli přes Barafu Hut až k našemu dalšímu kempu u Karango River (4000m). Nosiči mezitím Uhuru Peak z předchozího kempu obešli a čekali na nás.
Poslední den na Kilimanjaru jsme strávili tím, že jsme se honili s nosičemi a poslední úsek naší cesty z tábořiště až do Mweka gate (1700m) - tedy nějakých 2300 výškových metrů jsme seběhli za 2 hodiny. Byli jsme rozchození a rozdýchaní.
Na Mweka bráně jsme se rozloučili s nosiči - každý jsme jim podle dobrého zvyku něco dali - tu kus oblečení, tu kus zásob, tu nějaký prachy, oni nám zazpívali píseň "Na Mawenzi" a pak naše výprava odjela zpět na základnu v Arushi.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.