Po rozlučkovém skupinovém fotu jsme směrem k sedlu Amphu Laptse La a k Mera Peaku pokračovali dále již jen ve složení Šimon - náš vedoucí - duchovní a organizační, Pavel se synem, Dana a Jaromír a já s chotí Irenou. Dále pak naši nepálší přátelé z předloňska - Gopal - pomocník sirdára, Pamporsath náš kuchař a nakonec Namgel sirdár a samozřejmě dalších 6-8 nosičů, jejichž jména si nepamatuji.
Z této části expedice mám sice nejméně fotek, ale považuji je za jedny z nejlepších a nejpůsobivějších fotek co jsem kdy vyfotil.
Např. fotka Lhotse a pod ní jak malý hrbol krčící se masiv Island Peaku. Přiznávám se, že jsem na tuto scenérii dobu zíral, než mi došlo, co to vlastně vidím - tak jak jsou kontury Island Peaku obtížně rozlišitelné na fotce, tak to totiž bylo i ve skutečnosti. Další obrázek, na který jsem hrdý je pohled ze sedla Amphu Laptse La na jezero Pokhari - ten snímek vypadá až neskutečně.
Z této části treku mám i nejintenzivnější zážitky - sedlo je opravdu velmi strmé a hodně vysoko. V závěrečné části tak cca posledních 50 výškových metrů pod sedlem je potřeba použít lano. No a sestup ze sedla po sněhovém hřebínku a slaňování ledovcové trhliny byli také mimořádný zážitek.
Copak my, my jsme měli jen relativně malé batohy, ale co chudáci nosiči - třeba se stolem nebo jídelním stanem - ti si to teprve užili.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.