11. července jsme vyrazili na motorkářský výlet do Alp. Jeli jsme je 2 - já a Martin. Původně nás samozřejmě mělo být víc, ale jak už to tak bývá a jak se blížil termín odjezdu, tak ostatní odpádávali - moc práce, očekávané špatné počasí a tak. Až nakonec zůstalo tvrdé jádro.
Kdesi kdysi se mi dostala do ruky mapka s vyznačenými nejhezčími trasami v Rakousku, kterou vydal nějaký motorkářský časopis. Trasy jsem s největší péčí přenesl do Garminovských map a následně do GPSky a vznikl základ plánů naší cesty. Trasy překreslené do Garminovského formátu si můžete stáhnout zde.
Tenkrát jsem ještě měl jen přístroj GPSmap 60C a ten je jednak pomalý a jednak má hodně malé rozlišení a moc se podle něj jezdit na motorce nedá. Chodit ano, i na kole to jde, ale na motorce je to moc rychlé a je potřeba větší rozlišení displaye na orientaci.
1. den jsme z Prahy do Freistadtu jeli nejrychlejší cestou a z Freistadtu do Salzburku pak po trase č. 10.
2. den z Salzburgu do Cortiny di Ampezzo jsme pak jeli po trase č. 2, tam rozhodně slouží za zmínku Grosglockerhochalpen Strasse - placená vysokohorská silnice mezi Zell am See a Lienzem - je to hodně profláknutá trasa, ale rozhodně stojí za hřích.
3. den jsme si sice naplánovali spíše odpočinkový den a chtěli jsme si projet místa v Dolomitech, která jsem již znal z předchozích návštěv Dolomit, ale poněkud se to vymklo a po 370 najetých kilometrech a 10 ti hodinách jízdy bez zbytečných prodlev jsme projeli 10 Dolomitských sedel:
Passo Falzarego, Passo Pordoi, Passo Sella
Passo Nigra, Passo Costalunga, Passo Manghen
Passo Brocon, Passo Cereda, Passo Duran a
Passo Giau
a když jsme dojeli okolo 20té hodiny večer zpět do Cortiny a seděli v restauraci na večeři, tak místo abychom si povídali jak a co jsme viděli, protože na motorce si člověk moc nepokecá, tak jen seděli popíjeli vino bianco a mlčeli a před očima se nám míhali serpentiny vedoucí nahoru k jednotlivým passům a pak zase dolů.
No a pak se nám o tom zdálo a ještě po letech když zavřu oči tak ty serpentiny vidím.
Tato trasa byla rozhodně jeden z mých největších motorkářských zážitků. Zážitek z této trasy byl bezpochyby ještě vylepšen o fakt, že nebylo nijak zvlášť hezky - bylo pod mrakem a bylo chladno, ale nepršelo a my jsme nepotkávali skoro žádné motorkáře, kterých by tam zřejmě za slunečného počasí byly zástupy.
4. den jsme jeli po trase č. 8 a ve Spittal an der Drau jsme se napojili na trasu č. 6. a skončili v opuštěných horách Nockbergen ve vesničce Thomatal.
Další - 5. den jsme po trase č. 6 pokračovali a posléze se napojili na trasu č. 3 a pak se napojili na trasu č. 1. ale to už jsme byli jednak dost uježdění a jednak pršelo tak jsme si to až tak neužili.
Přespali jsme ve městě Zwettl a poslední 6. den jsme odtud dojeli až domů do Prahy.
Projetou trasu v Garmin formátu můžete stáhnout zde.
Celkem jsme najeli cca 2500 km.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.