Motorkování - Řecko 8/2007 - Albánie

Na to abych byl schopen popsat obsažným a vyčerpávájícím způsobem jsem byl v Albánii velmi velmi krátce. V podstatě odpoledne jednoho dne, noc v hotelu u městečka Ballesh a dopoledne druhého dne.

Takže se omezím jen na drobné postřehy z cesty. Na vstupu a výstupu z Albánie mě zaujaly dlouhé kolony na hranicích, zjevně má Albánie do Evropy, jíž je sice součástí geografickou, ještě daleko... Koneckonců na cestu ke stabilní demokracii se Albánie vypravila až těsně před rokem 2000!

Na hranicích jsem byl rád, že jsem byl poučen a vycvičen z cesty na Ukrajinu a pro motorku, která je psaná na firmu jsem měl od notáře ověřenou plnou moc od jednatele společnosti - na hranicí Albánie a Černé hory jsem to potřeboval.

Postřehy z Albánie mám tyto

• na každém koutku země jsou vidět oblé betonové kloboučky nejrůznějších velikostí bunkrů - často střílnami namířenými proti sobě - pozůstatek z vlády komunistického diktátora Envera Hodži.
• skoro každé auto na silnici je Mercedes, pravda většinou dost starý (a nejspíše kradený) a řidiči jezdí jako dobytek - nerespektují pruhy na silnici, předjíždějí v nepřehledných úsecích a přejíždějí plné čáry. Na druhou stranu jsem nikde neviděl nehodu a sám jsem nemusel řešit jediný problém na silnici. Jo a silnice až na krátké úseky jsou v dost strašném stavu.
• v zemi je spousta Italů a aut s italskými SPZkami. Na pobřeží u města Durresi je velikánské přímořské letovisko a staví se zde spousty nových domů plné letních dovolenkových apartmánů. Zjevně mezi Itálií a Albánií je čilý cestovní ruch - trajekt mezi Bari a Durresi jezdí denně.
• lidé jsou milí a ochotní a zdáli se mi dost v pohodě. Určitě je to stále země zaslíbená pro poznávací cesty a výrazná zaostalost země takovéto cestě dává nádech dobrodružství.

Kromě těchto cestovních střípků jsem navšívil městečko Berat, jehož vilková část u řeky je zapsaná na seznamu UNESCO a nad městem se tyčí středověká citadela, uvnitř jejíchž hradeb stále bydlí lidé - tak trochu jako ve středověku...

---