Když jsem se na konci chorvatské dálnice zadíval do mapy, zjistil jsem, že město Mostar je skoro po cestě, jen se musí překročit hranice do Bosny a Hercegoviny.
Vzpomněl jsem si jak jsem jako malý byl v Mostaru s rodiči a jak jsme sledovali skoky odvážných místních plavců z 30ti metrové výšky slavného a krásného mostu. Ta vzpomínka je i po těch letech stále živá. V průběhu občanské války byl most zbořen a znovu postaven. To bylo hlavní lákadlo, které vedlo mojí motorku do Mostaru.
Nakonec ale nejpůsobivější zážitek z Mostaru nebyl skok odvážlivce z mostu, ale ruiny po bombardování a malý hřbitov v centru Mostaru, na němž byli pochováni jen chlapi, kteří zemřeli v letech 1993-1995 - zjevně oběti války.
Rovněž si dlouho budu pamatovat tísnivý pocit při průjezdu zemí nikoho - cca 40 km přes jakousi náhorní rovinu, kde jsem nikoho nepotkal, jen červené cedule s bílou lebkou se zkříženými hnátami a s textem "MINE"!
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.