Původně jsme chtěli překročit slovensko-ukrajinské hranice ve Vyšném Německém a ocitnout se rovnou v Užhorodu, ale nešlo to. Prý hraniční přechod rekonstruují, tak aby splňoval normy EU.
Ukrajina ale normy EU ještě zatraceně dlouho splňovat nebude.
Museli jsme tedy jet asi 30 km severněji na hraniční přechod v Ubĺe. Při přechodu hranic do Ukrajiny jsem samozřejmě byl připraven na problémy a čekání, ale když na člověka doopravdy dýchne zvůle a ústrky totalitního režimu, který na Ukrajině nepochybně stále je, tak dojmy jsou hnedle intenzivnější.
Ukrajina má zvláštní celní předpis, který praví, že pokud jedete motorovým vozidlem, který má v techničáku jako majitele zapsanou firmu, tak musíte mít originál vypisu příslušné společnosti z obchodního rejstříku a k tomu ještě od jednatele, který je v obchodním rejstříku zapsán zplnomocnění k užívání vozidla. A to ověřenou od notáře.
Věděli jsme to všechno dopředu, připravovali jsme se na to, ale ten předpis je tak divnej, že jsme se na to nijak pečlivě nepřipravili. Buď jsme neměli originál výpisu z Obchodního rejstříku, nebo se jednatel nepodepsal u notáře, nebo jednatel byl řidičem osobně, tak si myslel, že žádné ověření nepotřebuje...
Na celnici bylo prázdno a nestrávili jsme tam více než 1 hodinu, takže v podstatě bez problémů, ale když se nad našimi bumážkami střídali kmáni, pak podnáčelníci a až nakonec vylezl i náčelník a my jsme si uvědomovali že to jestli nás do Ukrajiny pustí a my budeme moci pokračovat dále zavisí jen a jen na tom jesli ten či onen úředník, který dostal od státu moc má či nemá dobrou náladu. To pak na mě prostě dýchl závan totalitní zvůle, který mi fakt nedělá dobře po těle.
Druhý příklad totalitní zvůle se mi stal, když mě jak prvního jedoucího ve skupině kus za Mukačevem zastavili policajti. Ostatní v podstatě chytře zastavili o pár set metrů dále. Že prý jsem jel moc rychle, že už jsem v obci (široko daleko žádný dům) a že jsem jel více jak 60 km/h. Což o to, to jsem asi jel, ale jak jsem v průběhu diskuze postřehl radar jim nefungoval. Takže mám zaplatit pokutu za sebe i kolegy 400 hřiven. Nesměle jsem namítal, že je to moc. To už okolo mě stáli 4 policajti a jseden mi podává alkoholmetr. Dýchl jsem do něj - a nic. Jeden z policajtů si alkohol bere do ruky, otáčí se ke mě bokem a za pár vteřin miho podává, že mu to ukazuje alkohol a že jsem pil - našteloval to tam no jasně, ale hádejte se s nimi, když jsou okolo vás 4. Stálo to jen 400 hřiven a intenzivní pocit, že spravedlnost a práve se na Ukrajině rozhodně nedovoláte. Pravdu tam má ten, kdo má moc!!!
Třetí příklad pokračující totality je o tom, že jsme za Mukačevem v těch nejzapadlejších vesničkách potkával zánovní a luxusní německé limuzíny (Mercedesy, Audiny, BMW) s pražskými SPZ. Přesně taková auta o kterých bych si myslel, že nechat je chvíli bez dozoru stát je nesmyslný risk..
Chviličku jsem si si myslel, že to jsou nějací Pražáci na dovolené, ale pak mi došlo, že buď to jsou kradená auta, kterými jezdí místní gangsteři a nebo bossové provozující v Čechách obchod s ukrajinskými stavebními otroky provádějí nábor pracovníků a nebo obojí. Za své peníze si patrně pořídili beztrestnost a bezpečí.
Tolik tedy pár příkladů, proč jsem měl na Ukrajině trochu stísněný pocit.
Když jsme projížděli daleko od hlavních tahů zastrčenými vesnicemi, tak skoro všichni obyvatelé seděli na lavicích a přislo mi, že mají takové prázdné a apatické pohledy.
Děti nám velmi často mávali. Mám za to, že tam kde je funguje ekonomika nikdo ve vesnicích nalavičkách nesedí a nikdo nemává - v Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku jsme nic obdobného neviděli. Skoro mám tendenci si myslet, že v těch odlehlejších městečkách a vesnicích může byt nezaměstnanost klidně okolo 50%.
Také jsme viděli strašné málo mužů v produktivním věku, buď jen kluky a nebo starší chlapy. Že by všichni ostatní pracovali na stavbách na západ od Ukrajiny? Slečen naopak bylo spousty a byly krásné a usměvavé.
No a když si ke všem těmto zážitkům přidám ještě čtení průvodce, kde se dočtu, že v důsledku Stalinovy kolektivizace a následném hladomoru zemřelo v letech 1932-33 až 6 miliónů lidí, za 2. světové války tak nějak podobně, budování socialismu za Sovětské éry po 2. světové válce, žádná podobná dramata sice nepřineslo, ale ekonomicky to bylo od nikud nikam až do vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v srpnu 1991. Tehdy se prezidentem a neomezeným vládcem stal Kravčuk a později Kučma. O tomto období se říká, že jestli bylo na Ukrajině něco organizováno, tak leda zločin.
A co s tím udělá Juščenko zvolený díky oranžové revoluci v r. 2005?
Dost depresivních úvah, lidi byli přátelští, povídaví a ochotní a dalo se s nimi velmi dobře domluvit - česko - rusko - slovensky. Taková skoroukrajinština. Obchody a služby fungovalyy velmi dobře - ubytování na privátě za hubičku a na každěm rohu, v každém městě nějaký hotýlek a magaziny (potraviny) otevřeny od rána dlouho do večera snad do 22 hod. Příroda v Karpatech nádherná a o životě a bydlení lidí v horách si troufám prohlásit, že takhle nějak to mohlo být v Českých zemích před 100 lety...
Mám-li hodnotit, jestli se mi tam líbilo, nebo nelíbilo, tak konstatuji, že tak to nejsem schopen odpovědi. Jen konstatuji, že s odstupem času na těch pár dní strávených na Ukrajině stále více myslím, a že to co jsem tam viděl se mi dostalo hluboko pod kůži.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.