Z Caracasu jsme odletěli malým turbovrtulovým letadlem na souostroví Los Roques a přistáli jsme na ostrově El Gran Roque, kde je soustředěna většina civilizace z celého souostroví a ostrov jako jediný není korálový, ale je tvořený vyvřelou skálou. První dojmy byly opravdu nádherné modrá obloha, bílá pláž, pelikáni slunce.
Ale už po chvilce přišlo vystřízlivění, když nás na letišti nikdo nečekal, naopak jsme čekali alespoň hodinu my. Nakonec jsme se dočkali. Přijel pro nás veliký zodiac vybavený 2mi závěsnými motory o celkovém výkonu 260 koní. Opravdu impozantní stroj. Tím to ale skončilo. Naši čeští známí pokoušející se podnikat ve Venezuele se rozhodli zvolit si za předmět podnikání cestovní ruch a nejspíše své zdroje kompletně vyčerpali na pořízení onoho zodiacu.
Odvezli nás na ostrov Francisqui, kde bylo roztroušeno pár polorozbořených domečků, o kterých bych u nás doma prohlásil nejspíše, že to jsou rozpadající se chlívky. Ostrov sám o sobě je krásný a jistá odloučenost od světa zde dělá pobyt zajímavý. Z civilizace sem vozí turisty na půldenní výlety spojené s koupáním na zdejších krásných plážích a piknikem.
My jsme zde ovšem byli poněkud uvězněni. Na ostrově nebyla sladká voda, nebylo tam co koupit, nebyly tam žádné zásoby a to že se ubytování podobalo bydlení ve chlívky byla rozhodně ta menší vada na kráse. K takové romantice drobné útrapy tak nějak patří. Ale my jsme zde čekali fungující potápěčskou základnu se vším co k tomu patří a ne živořící tábor hipies.
Jediné naše spojení se světem zajištoval onen impozantně rychlý a výkoný zodiac, který byl buď porouchaný, nebo do něj nebyl benzín. A ve Venezuele benzín není otázkou peněz - je zde neuvěřitelně levný - třeba 10 centů za litr, nebo tak něco. Naši podnikatelé říkali něco v tom smyslu, že si s místními nějak nesedli, a že jim prostě nechtějí benzín prodat!!!
Takže při vší té romantice, když jsme byli tak nějak odříznutí od civilizace jsme spíše řešili, jestli bude co jíst a pít!!!Je pravda, že to vždy nakonec dobře dopadlo, ale ta nejistota, že to tak příště být nemusí nás prostě nahlodávala.
Ale byly i světlé okamžiky, učili jsme se surfovat, jezdit na vodních lyžích, jedli jsme velikánské langusty a byli jsme se i párkrát potápět.
Pánové už to na Los Roques zabalili a jsou zpátky v Čechách, takže se není čeho obávat. Nabyl jsem dojmu, že na Los Roques je možné přijet jen s baťůžkem naprosto neorganizovaně a ubytování a všechny další služby se tu dají pořídit bez problému a za rozumné peníze.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.