Na kole jezdím prakticky odjakživa i když uznávám, že jsem tak trochu na pár desítek (trochu přeháním) let přerušil - práce rodina a tak. Jezdil jsem na tříkolce, na skládačce Eska, kterou jsem při pokusu kousek na ní skočit rozlomil vejpůl, na favoritovi - na tom jsem jezdil docela dost, že by se tomu s trochou dobré vůle dal říkat i tréning - bylo období - krátké, kdy jsem jezdil i 100km denně.
No a pak jsem přerušil.

Do bikového vlaku jsem naskočil v době kdy éra MTB už byla v plném proudu. Už mnoho let jezdím na celoodpruženém biku. V současnosti na Santa Cruz Blur LT. Jezdíme s kamarádama po práci a víkendech po vlastech českých, preferujeme turistické cesty na hranici sjízdnosti, asfaltové cyklostezky nám opravdu moc neříkají.

Některé vyjížďky mají i objevitelský charakter, ale používám takové ty udělátka jako cyklocomputer s výškoměrem - Ciclosport 436 s možností uložení profilu trasy do počítače a GPSku GPS map 60Cx - už s čipem SIRF III, která umožňuje solidní příjem signálu i v hustém lese, takže součástí některých bikových akcí budou i data, které umožní i dalším si akci zopakovat.

V současnosti se poohlížím po větší akci v Alpách...

K horám mě přivedl táta - prostě tím, že mi řekl, že je je velká atrakce dojet do Chamonix a odtamtud vyjet lanovkou na Augille do Midi (3.842 m). V Chamonix byl konec léta roku 1996, denní teplota přes 20 stupňů. Na lanovku jsme dorazili okolo 9té hodiny ráno. Ve frontě okolo nás byli samí horolezci - batohy, lana, mačky cepíny, goráčovky a tak. Já měl na sobě džíny, triko a sáčko. Nahoře bylo -8 stupňů. Chtěl jsem se zahřát a vyběhnout si pár schodů nahoru na vyhlídku - ale ouha - zle jsem se zadýchal - inu skoro 4.000 m. Ty výhledy, to prostředí - tam moje - naše - byl jsem tam i s chotí láska k horám začala.

Ovšem doopravdy to začalo v červenci 1998, kdy mi jedna kamarádka řekla, že jede s cestovkou na Jungfrau a ať jedu taky. Slovo Jungfrau jsem měl v hlavě zafixováno jako vysokou horu a tak jsem pojal jisté podezření a telefonoval vedoucí CK. Poté co mě ujistila, že to nebude problém - doslova cituji - "v klidu - je to choďák" jsem se uklidnil a šel jsem koupit potřebné vybavení - batohy, pohorky, spacáky, karimatky goráčovky atd. - vše 2x, zbytek - mačky, sedák, cepín jsme si půjčili.

Opravdu jsme si to užili, celodenní pochod po ledovci Aletsch, skoky přes trhliny, spaní na ledovci ve stanu, 20hodinová tůra, padání únavou, spálený nos od slunce, které je na sněhu v té výšce jako autogen... Přežili jsme to a hodně jsme se naučili, i když to bylo hození do vody a my jsme se jen neutopili.

Část vybavení máme a používáme dodnes, baví nás to. Od té doby jsme již podnikli řadu dalších akcí. Jen když mi někdo řekne - je to choďák tak jsem hóóódně obezřetný.

Mockrát jsem přemýšlel v čem je ten rozdíl mezi autem a motorkou.
V autě člověk pohodlně sedí, je mu teplo, radio hraje, klimatizace klimatizuje, auto jede. Přesto pro mě je auto (samozřejmě čím lepší tím lépe) pouze prostředek dostat se co nejrychleji a nejpohodlněji někam.
Asi jsou takoví co se jdou autem někam projet, mě ale něco takového dosud nenapadlo.

Zato na motorce - cíl cesty je pro mě v podstatě pouze důvod se projet. Takhle jezdím do Krkonoš na chalupu, za rodinou na dovolenou do Chorvatska a tak.
Daleko nejlepší jsou ovšem cesty do daleka, které si plánuji dopředu a pak se skutečnými okolnostmi nechávám překvapovat.

Přitom na motorce na Vás prší, fouká je Vám zima(horko), bolí Vás ruce, záda, kolena...Zase na druhou stranu, pootočíte plynem a motorka pod Vámi vystřelí, že se jí tak tak držíte, nebo ve vlásenkách na pěkném asfaltu - třeba někde v Dolomitech - rychlosti 4,3,2,1 náklon až se brousí stupačka a hned nato řazení nahoru 2,3,4, nebo úzké kamenité silnici - třeba někde v Rumunsku - rychlost za 1 a balancování ve stupačkách.Tak to jsou pocity a zážitky, které nepohodu bohatě vynahradí. Vždyť když prší je možné se schovat, nebo si obléknout motorkářskou pláštěnku a když je zima tak se prostě teple oblékneme a zapneme vyhřívání rukojetí.

Nepočítám-li dědovýho pionýra (fichtla), tak na motorce jsem začal jezdit v r. 1998 a to na Yamaze TDM 850, což sice byla fajn motorka, ale opravdu hodně, často a dál jsem začal jezdit až v r. 2003, kdy jsem si pořídit velké cestovní enduro BMW R 1150 GS, což je motorka, která mi opravdu velmi vyhovuje.

K potápění jsem se dostal zhruba před 5ti roky, kdy jsem dostal k narozeninám od své milující manželky základní kurz - OWD (Open Water Diver). Šel jsem do toho. Ze začátku jsem z dárku měl smíšené pocity, ale dnes s odstupem času si uvědomuji, že to byl jeden z nejlepších dárků co jsem kdy dostal...

Úvodní kurzy na bazénu byly v pohodě. Ale dokončení kurzu, které spočívá v potápění na volné vodě - což probíhalo na Slapech koncem února bylo pro spíše otrlejší. Za zmínku stojí zejména převlékání se do mokrého neoprenu za sněhové vánice. No a samotné potápění v 5 stupňové vodě i když člověk má na sobě 7mm neopren long i short není nic moc. No a k tomu viditelnost tak 0,5m, kdy s minimálními zkušenostmi lehce zapomenete kde je nahoře a dole také nepřidá...

Pár měsíců na to - na jaře 2002 jsme s rodinou vyrazili do Egypta - Dahabu, kde potápění je oproti podmínkám v Čechách opravdu něco jiného - je vidět - viditelnost bývá přes 20m a je se na co koukat, no a je teplo - na souši i ve vodě. Takže díky tomu s k potápění přidal i zbytek mojí rodiny. Od této chvíle si v podstatě pobyt u moře bez potápění neumíme moc představit. Je to opravdu dobrý způsob jak trávit dovolenou.

Tím se dostávám k tomu, že obsahem této sekce nebudou jen obrázky z pod vody, ale i z lokalit a cest, protože opravdu atraktivní potápěcí lokality mají tu vlastnost, že jsou "z ruky" a prakticky vždy zajímavé lokality jsou zajímavé i turisticky.

Myslel jsem si, že potápění je dobrý způsob jak se vybít i když člověk už nebude v takové kondici jako zamlada - zkuste si ale nastupovat do zodiacu z lodi v plně nastrojen na ponor či nalézat do něj po ponoru když moře není moc klidné - to je pěkná honička.

Ale ono to půjde...

Do této skupiny jsem zařadil akce, jejichž cílem není sportovní vybití, ale pohodové výlety a dovolené zejména s rodinou.I když to někdy může být úplně jinak...

Jestli si někdo vezme z těchto stránek tip na výlet, tak mi ta práce s tím za to stála...