Po našem neúspěšném a lehce provlhlém působení v Andermattu jsme se ze Švýcarska přesunuli do známých osvědčených a teplejších končin - do Dolomit. Cestou jsme přenocovali u Lago di Como, poté jsme se vykoupali u Lago di Garda a navečer jsme zakotvili v Canazei.
Předpověď na další den byla více než příznivá a tak jsme další den hned brzy ráno vyrazili na ferátu Hans-Seyffert Weg, která vede na nejvyšší vrchol Marmolady - Punta Penia. Popis feráty zde.
Z Canazei se dojedeme autem k přehradě Lago di Fedaia, autem se přejede po přehradní hrázi - i když to trochu vypadá, že to není dovolené. Na konci hráze zaparkujeme na parkovišti u lanovky a vyjedeme ohrádkovou lanovkou 600 výškových metrů vzhůru, je zde i restaurace - Rifugie Pian dei Fiacconi. - 2626m.
Odtud traversujeme cca 1 hod. západním směrem po masívu Marmolady - vše je patrné z obrázku v popisu, až dojdeme k ledovci, po kterém je potřeba vystoupat nahoru až k začátku feráty. Na úpatí ledovce se mi zdálo, že nazouvání maček nebude třeba a tak jsem vyrazil bez nich. Irena měla jiný názor a nazula si je hned dole. Měla pravdu. Já jsem si mačky nazouval někde v půlce ledovce - ve svahu a s příslušnými obtížemi. Vystup po ledovci trval cca 1/2 hod.
Feráta začíná v cca 2900m. Samotný výstup po ferátě není nic obtížného, ale výhledy jsou dokonalé - teda když je hezky. Samotný výstup po ferátě na na najvyšší vrchol Marmolady - Punta Penia 3343m nám trval cca 2 hod.
Na této ferátové túře je bezpochyby nejobtížnější sestup. Tady začíná ledovcová túra se vším všudy - mačky, úvazky, být navázaný atd. A opravdu je možné se propadnout do trhliny - mě se to prvně v životě stalo. Sice jen jednou nohou a hned jsem uskočil stranou, ale i tak jsem se vyplašil. A navíc sestup je docela dlouhý. Z vrcholu k horní stanici lanovky nám to zabralo 3 hod.
Celkem nám to od auta a zpět trvalo cca 8hod.
Poloha feráty Punta Penia na mapě je v souboru, který je v hlavní úvodní části akce.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.