Původně to měl být pohodový výlet. Vyrazili jsme z Prahy v sobotu nad ránem v komorním složení - Zdeněk, Petr a já. Předpověď počasí na sobotu nebyla nic moc, v neděli mělo být o poznání lépe.
Do Obertraunu u Hallstadského jezera jsme dorazili okolo 10té hodiny ráno. Pršelo - to nálady nepřidá, ale říkali jsme si - o co jde, na Simony Hütte, což byl náš dnešní cíl cesty a měli jsme tam rezervovaný nocleh nějak dorazíme - není to nijak zvlášť daleko a je to po cestě, kde i dost lidí chodí.
Když jsme vyjeli kabinovou lanovkou na horní stanici - na vrchol Krippensteinu, byli jsme i příjemně překvapeni, že neprší, ale sněží. Sněžení spolu s mlhou ovšem ssebou přineslo dost špatnou viditelnost.
Od horní stanice lanovky jsme po modré sjeli k Gjaidalmu, kde jsme nasadili pásy a vyrazili jsme. Od kasáren Oberfeld jsme si polohu každou chvíli kontrolovali na GPSce, bylo opravdu špatně vidět.
V jednu chvíli Petr prohlásil - "já vás povedu, já to tady znám". Na to prosím pěkně fakt pozor. Sice jsme si sem tam polohu podle GPSky kontrolovali, ale displej je fakt malý a zima, vítr a tak. Zkrátka podle GPSky jsme šli po cestě, ale bohužel po jiné!!!
Kde jsme, jsme zjistili až u vrcholu Taubenkogelu (2300m).
Cíl naší cesty - Simony Hütte nebyl vzdušnou čaro vzdálen více než 2 km, jenomže nás oddělovala strmá stěna Eissewand. No nakonec jsme jedinou možnou cestu dolů ze stěny po letní cestě našli, ale dost jsme při tom bloudili - postupovali jsme metodou pokus omyl - nebylo totiž vůbec jasné kudy jít. K tomu všemu byla sněhová fujavice, špatná viditelnost, zima a pomalu se začínalo stmívat.
Už jsem si začínal představovat zimní bivak kousek od cíle. Bivakovací pytel jsem ovšem neměl. Ale ono by to ani s ním nebylo nic moc. Pořád se mi na jazyk draly slova"... když jde blizard s vichřicí..." a "...jen 100 yardů mi zbývá k..."
Když se nám podařilo sjet k Oberer Eisse, bylo už hej, K chatě jsme dorazili do půl hodiny. Opravdu s posledními zbytky ne světla, ale šera.
Další den, v neděli nás čekalo slunečné počasí, na obloze naprosté azuro a velká zima a vítr. Po urolbované téměř dálnici, která vede až k horní stanici lanovky na Hünerkogel (jižní strana masivu Dachsteinu) jsme nastoupali spolu s desítkami dalších lidí k nástupu na ferátku na Dachstein. Petr se Zdeňkem si to vylezli nahoru. Já jsem je počkal pod ferátou - už jsem tam byl a nechtělo se mi tam. I když jsem chvílema litoval, protože fakt dost foukalo a byla zima.
Odtud jsme víceméně po cestě sjeli zpátky až ke Gjaidalmu. Ke konci cesta začala být houpavá, několikrát jsme museli sundat lyže a chvíli šlapat. Od Gjaidalmu jsme po sjezdovce sjeli až k autu. Neděle byla víceméně pohoda...
Opravdové zájemci si mohou stáhnout prošlou trasu dle GPSky - ve formátu pro Mapsource a formátu pro Google Earth.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.