Koncem března 2003 jsme vyrazili s kamarádem Tomášem na Grossglockner. On jel na skialpy prvně - no a já jsem už na nich párkrát byl. Vyrazili jsme v pátek ráno, nijak extrémně brzy, měli jsme v plánu dojí jen na Stüdlhütte. Jeli jsme klasicky - Linz, Salzburg, Zell am See,Felbertauernstrasse, Kals a z parkoviště u Lücknerhausu po svých a pak na lyžích a až na Stüdlhütte.
Tady jsme měli sraz s klukama, pro které byla túra na Glockner poslední etapou skialpového přechodu "Hochtirol". Když se setmělo (po 17 hod.), začal jsem být trochu nervózní, kde chlapci jsou. Před 22 hod dorazili!!! Značně opotřebovaní. Někde u Romariswandu docela dost bloudili, chtěli jít někudy, kudy to prostě nešlo a tak se vraceli - a tak. Líčili, že mimo jiné bylo docela dost zajímavé sjíždění strmých skalnatých svahů, kde jsou navrch trhliny za osvětlení čelovek!!!
Přesto se kluci dali dohromady a na druhý den jsme i s nimi vyrazili na Glockner. Došli jsme na Erzherzog-Johann-Hütte, kde jsme zjistili, že to díky husté mlze bohužel dále nepůjde a tak jsme to otočili zpět.Sníh rozhodně nebyl nic moc, takže není co komentovat, natož chválit.Hoši toho všeho po myslím, že 8mi denním přechodu "Hochtirol" měli všeho tak akorát, tak se sbalili a jeli dolů. Já s Tomášem jsme zůstali.
V neděli již bylo krásně a cílem naší cesty byl"Teufelskamp" kopec 3500m vysoký. Od Stüdlhütte je to téměř pohodový skialpový výlet a když je hezky a svítí slunce, tak to nemá chybu. Stoupali jsme po ledovci vzhůru k Teufelkampu a obdivovali jsme Glockner z jeho méně obvyklé západní strany - zdál se místy dost blízko.Jen na posledním úseku před vrcholkem jsme si byli líní nasadit harscheizny a mírně jsme stoupali, zato ve velmi strmém traverzu. Vše sice dobře dopadlo, ale nemuselo. Zpětně si uvědomuji, že to bylo zbytečné a slibuji si, že příště budu meně líný.
No a pak jsme přes Stüdlhütte sjeli až dolů k autu a hurá domů...
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.