V polovině dubna jsme v pátek okolo poledního dorazili na parkoviště u Bodenhausu, na úplném konci silnice v Rauriském údolí. Do Rauriského údolí jsme se dostali z Prahy přes Linz, Salzburg, za Salzburgem odbočka na Zell am See a cca asi 10 km před příjezdem k Zell am See a přilehlých vesniček se projede vesnicí Taxenbach a těsně za ní se odbočí doleva na Rauris(tal).
Odtud jsme šli již na lyžích - po cestě až ke známé chatě Naturfreunhaus Kolm-Saigurn. Cílem naší cesty ten den byl winterraum na chatě Niedersachsenhaus.
Další den jsme chtěli vystoupi na kopec Schareck. Očekávali jsme trochu obtížnější přelézání hřebínku, tak jsme byli vybaveni lanem, cepínem a mačkami. Nakonec na to nedošlo. Do rána napadl další sníh a hlavně byla mlha.
Stejný problém s mlhou jsme měli i když jsme se pokoušeli dostat k chatě Niedersachsenhaus. Cesta k chatě byla i zpestřená o to, že když jsme tam chtěli dojít správně podle mapy přes Riffelscharte, takpoté co jsme k Riffelscharte došli jsme zjistili, že dál to nepůjde a vrátili jsme se zpátky dolů ke žlábku, nad vede nákladní lanovka. Tento žlab je dost strmý a a byl dost vysněžený, takže jsme nahoru postupovali 2 kroky nahoru a 1,9 kroku dolů. Střídavě jsme to zkoušeli stoupat na lyžích a pěšky, nešlo to ani jedním způsobem. Někteří z nás si již trochu zoufali. Nakonec jsme se žlábkem vyškrabali nahoru. Mezitím se setmělo a padla hustá mlha a chata nikde. Nic příjemného. Nakonec se ukázalo, že chata je pár desítek metrů od nás a nám se ji podařilo v mlze a sněhové vánici asi po hodině hledání objevit.
K velkým zážitkům z této výpravy patří, že jsme na winterraumu objevili kromě dříví basu s pivem a s cedulkou 3EUR za pivo - hoďte do kasičky.Ráno jsme tedy pokus o Schareck odpískali a sjížděli jsme dolů.
Další zajímavost se udála při sjíždění žlábkem dolů. Byl tam čerstvě napadaný sníh a choť přejížděla žlábek napříč a přitom strhla malou lavinku. Naštěstí pod ní nikdo nebyl.
Ten den jsme se ubytovali v Naturfreunhausu Kolm-Saigurn a další den jsme vyrazili na kopec Silberpfennig, odtud jsme sjeli rovnou k autu. Vzhledem k tomu, že už byla polovina dubna tak čerstvý sníh přes den rychle změknul a ztěžknul, tak jsme si sjezdu moc neužili. Nicméně v okolí jsou další známe kopce jako Hoher Sonnblick a Hocharn, které jsou vyhlášené pěkným svezením, tak se sem určitě ještě chystáme.
© Copyright Martin Kaňok 2006. Všechna práva vyhrazena.